KDE JE HRANICE „UMÍM-NEUMÍM“ JEZDIT NA KONI?

Ono to chvilku trvá, než se ten na koni cítí jako jezdec. Respektive trvá nějakou dobu, než člověk začne jezdit, nikoliv se jen vozit na koni. Říká se, že člověk umí jezdit po přibližně 200 hodinách v sedle. Ale slovo umí je výrazně zavádějící. Kdy si ona osoba připadá, že umí jezdit? Zejména mladší ročníky, když zvládnou „uřídit“ v kroku hodného koně, který by snad ani mouše neublížil, kdyby ho pořád neštípaly, mají pocit že už na koni jezdit umí. Naopak najdeme i jezdce s deseti letou praxí a to včetně závodního ježdění znalého, kteří o sobě tvrdí, že neumí pořádně jezdit. Kde je potom hranice slova „umí – neumí“? Tedy toto „hodnocení“ není možné brát úplně vážně a snad až činy a oko věci znalého člověka může objektivně zhodnotit, kam jednotlivé lidičky zařadit. Protože však laťka příliš vysoko daná by drtila ego a nadšení lidí jezdit na koni, nesmí být dána příliš vysoko…

PATŘÍ ZAČÁTEČNÍK NA LONŽ NEBO ROVNOU NA JÍZDÁRNU?

 A mimo jiné tu máme různorodost jízdáren. A to nejen co se týče kvality koní a obsahem poskytovaných služeb. Někde nechají klusat na koni bez lonže v terénu či na jízdárně i člověka, který v posledním svém životě nikdy na vlastní tělo nezažil co to je klus, jinde člověka mordují na lonži i půl roku, pravidelně týden co týden, aby jeho sed a rovnováha byli perfektní. Proto ideál já vidím někde uprostřed. První je dle mého názoru špatně a to z pohledu koně (i nebezpečí pro jezdce) a druhé je pro mě také špatně, z pohledu člověka (jednotvárné a většina to brzy vzdá). Přiznejme si: kůň, na kterém sedí a učí se jezdit začátečník slouží jako trenažér, jako sportovní náčiní, jako obětní beránek… „Břemeno“ mu drncá v zádech, narušuje koňskou plynulost pohybu a velkou měrou také rovnováhu, dloube nebo obouchává koně patami ve snaze se nějak držet, nezřídka i vydává zvukové projevy ve vysokých tónech a já nevím co ještě. Když je začátečník na lonži, stará se jen o to, aby se poddal koňskému pohybu a cítit se příjemně, většinu ani nenapadne, že svým chováním může koni „vadit“. Přesto lonžující svými radami a tím, že koně sám řídí (lonžující), eliminuje negativní vlivy na koně ze strany jezdce. Ale není-li začátečník na lonži a tedy má na starosti nejen sebe, ale i koně a v ruce nedrží nákrční řemen, opičí smyčku (to je úchyt vepředu na sedle), ani sedlo ani podsedlovou dečku…, ale drží otěže. Vlastně ani tak nedrží otěže, jako se drží otěží. Střídavě se drží jen otěží a pak zase na chvíli hřívy a otěže v ruce jen překážejí…  Koně pak bolí zuby,koutky a záda, jak ten nahoře za ně prudce škube a navíc nemá ani potuchy, kam hodlá ten nahoře jet a tak jen typuje. Tedy si kůň jezdí kam chce, respektive kam uzná za vhodné a jezdec brble, že ten kůň neposlouchá. A když se ještě k tomu přidá dostat koně do klusu a udržet ho v klusu, tak pak záleží jen a jen na dobré vůli koně, jestli se mu chce a nebo nechce běhat, protože toto rozhodně nedovede ovlivnit začátečník. A proto je dobrá lonž. Je dobrá jak pro začínajícího jezdce i pro pokročilého na upevnění správného sedu, tak je pro dobro koně, aby ho ten nahoře tolik nemučil jen proto, že chce mít pocit, jak ovládl zvíře větší, než je člověk sám.